Malý obr

Žil byl jeden obr, kterému se neřeklo jinak než Půlka. Když byl malý, spadnul z obří židle přímo na hlavu a více již nerostl. Byl to jist nejmenší obr, kterého jste v širokém dalekém okolí mohli potkat. No to víte, že si ho obři dobírali. A hlavně ti mladí! Ti  si na něj dokonce vymýšleli říkanky podobné této:

Já sem velký
ty si menší.
Půlko, ty seš nejmenší!

a smíchy se přitom popadali za břicha.
Jistě se ani vám, milé děti, nelíbí, když si z vás někdo dělá legraci, a tohle byli navíc obři a Půlka tím nesmírně trplě. Trpěl přímo obrovsky! Uchílil se proto do jedné opuštné jeskyně a za obry chodil jen, když si potřeboval doplnit nějaké zásoby.
Jednoho dne se v horách strhla vychřice. Tak strašlivá vychřice, že málem trhala samotné hory ze země. To bylo ve městě pozdvižení. Maminky scháněli obříky, aby jim neulétli a obří otcové se zas snažili ze dvorků zachránit, co se jen dalo. Když vychřice plnou silou dorazila do města, začala odnášet obrům střechy nad hlavou. Čím déle vychřice trvala, tím více obřích domů odlétlo neznámo kam a obři se ukrývali před rozzuřeným živlem, kde jen mohli. Nikdo nevěděl, co si v této situaci počít. Obříci plakali a schovávali se mámám za sukně. Mámy zase volali na táty, a něco udělají a ti jen bezradně krčili rameny.
Kdyby však měl někdo odvahu vylézt ven, dojít na kopec a pozorovat město, spatřil by mezi domy pobíhat obra, který postupně odvádí obry do jeskyně. Ano, nebyl to nikdo jiný, než Půlka. Jen on něco dělal pro záchranu ostatních obrů. Ale nemyslete si, že to pro něj  byla procházka růžovým sadem. Ne, ne, ne. Jen všechny přesvědčit, aby opustili své úkryty a vydali se sním do jeskyně, ho stálo vpravěd obrovské úsilí. Ale postupně všechny přemluvil a odvedl je do bezpečí.
Na druhý den se vychřice utišila a obři se vydali zpátky do města. Pokud byl ještě mezi nimi někdo, kdo si myslel, že mohl zůstat ve  městě a ušetit si tak strastiplnou cestu vychřicí, pak po tom, co  dorazili do města, jistě už nikdo takový nezůstal. To co viděli, totiž ani vzdáleně nepřipomínalo město před vychřicí - ve mstě nezůstal ani kámen na kameni, všechny domy byly srovnány se zemí, a kdyby tam býval byl někdo zůstal, ležel by tam teď už mrtvý, zasypaný vlastním domem. Teprve nyní všem došlo, co pro ně Půlka udělal, a nemohli přijít na to, čím by se mu odvděčili a tak jen tiše přešlapovali z nohy na nohu. Jenže Půlka na žádné díky nečekal a všechny obry hnal honem do práce - někdo přeci musel postavit nové domy, aby všichni měli kde spát.
Od té doby na něho obři nedali dopustit. Pokud se někdo bavil na jeho účet, vždy ho některý z obrů upozornil, že je to sice malý obr, ale s obrovským srdcem.