text a hudba Pavel Havlík
Zdál se mi sen, sen že jsem kost. Hryže mne pes a pořád nemá dost. Hrůzou zpocenej, jak okna trolejbusu. Bolestí jsem kvílel a bolestí jsem vyl, až jsem se tím probudil. Byl bílej den, jak tvoje dlaň. Jak tvoje kuže, kam slunce nemůže. Snídal jsem proužek dýmu, úzkej a voňavej jak tvůj pas. A slzy šimraly mne v krku a možná taky, že to byl jen vlas. Jen jeden vlas, krátkej jak noc. Noc kdy jsi se mnou byla, milá, milá na mne moc. Volám o pomoc a čekám kdo mne zachrání. Jsem hladovej a nechám stydnout snídani. Zdál se mi sen, sen že jsem kost. Hryže mne pes a pořád nemá dost. Hrůzou zpocenej, jak okna trolejbusu. Bolestí jsem kvílel a bolestí jsem vyl, že jsem tě radši nezabil. |
|