Zdál se mi sen, sen že jsem kost.
Hryže mne pes a pořád nemá dost.
Hrůzou zpocenej, jak okna trolejbusu.
Bolestí jsem kvílel a bolestí jsem vyl,
až jsem se tím probudil.

Byl bílej den, jak tvoje dlaň.
Jak tvoje kuže, kam slunce nemůže.
Snídal jsem proužek dýmu,
úzkej a voňavej jak tvůj pas.
A slzy šimraly mne v krku
a možná taky, že to byl jen vlas.

Jen jeden vlas, krátkej jak noc.
Noc kdy jsi se mnou byla, milá,
milá na mne moc.
Volám o pomoc a čekám kdo mne zachrání.
Jsem hladovej a nechám stydnout snídani.

Zdál se mi sen, sen že jsem kost.
Hryže mne pes a pořád nemá dost.
Hrůzou zpocenej, jak okna trolejbusu.
Bolestí jsem kvílel a bolestí jsem vyl,
že jsem tě radši nezabil.